Jana Kepartová
Reflexe antické vesuvské katastrofy v české publicistice 19. století
Popis antického výbuchu Vesuvu známe již z antiky – historiku Tacitovi ho zaslal očitý svědek této katastrofy, Plinius mladší, synovec přírodovědce Plinia staršího, jenž puzen zprvu vědeckou zvědavostí, posléze i touhou pomoci postiženým vyplul k sopce blíže a zaplatil za to životem. České společnosti byl tento popis ve volném zkráceném překladu předložen poprvé roku 1816 v Prvotinách pěkných umění a teprve o 41 let později se dostal v překladu Josefa Jirečka do školní čítanky pro třetí třídu nižšího gymnázia. Tento Jirečkův převod vyšel o 46 let později i v Pražákově knize Mrtvé město Pompeje, ale mezi tím se objevil v různých interpretacích i v časopiseckých příspěvcích a v četbě pro děti. Prvním českým zpravodajem o Vesuvu a jeho okolí, který tato místa znal z autopsie, byl adjunkt barona Kollera, obrozenský básník a spisovatel Milota Zdirad Polák. Jeho zprávy byly na pokračování publikovány v Dobroslavu v letech 1820–1822 a po 40 letech vydány knižně. Od 60. let 19. století se pak množí zprávy o neapolské krajině, které Vesuv dominuje a která byla často obdivována po namáhavém výstupu na vrchol. Při těchto příležitostech byla obvykle zmiňována i antická záhuba měst Pompejí, Herkulanea a Stabií. Vedle popisů výstupů na činnou sopku se někteří autoři zabývali i následky onoho kataklyzmatického výbuchu a zpravovali české čtenáře o znovunalezených lokalitách pohřbených kdysi Vesuvem. Vesuv, jehož známost byla u nás všeobecná, se mohl stát i symbolem a někteří spisovatelé jej využívali k vyjadřování různých pocitů, představ i postojů vůči soudobé politice, a to formou vážnou i nevážnou.
design by Bedřich Vémola
