Michal Fránek
"Jest v lázních krásno, neb tam pro zdráví dle chuti mívá člověk zábavy." Topos lázní v české literatuře 19. století
Lázeňská města představovala v 19. století nejen prostor, kde se střední a vyšší vrstvy mohly oddávat blahodárným účinkům léčivých procedur, ale také významná místa pro pěstování společenských styků, zábav a volnočasových aktivit, v neposlední řadě též milostných. Náš příspěvek se pokusí postihnout, jak se tyto aspekty lázeňského života projevovaly v dobové české publicistice (B. Němcová, J. Neruda), v krásné literatuře (A. V. Šmilovský, I. Klicpera, T. Nováková, F. X. Svoboda aj.) i v opeře (L. Janáček: Osud). Příspěvek zároveň sleduje, jak se i do literárních reprezentací lázní promítalo česko-německé soupeření a snahy o vybudování vlastních, ryze českých lázní (Luhačovice).
Klíčová slova: Lázeňská města – Karlovy Vary – Mariánské Lázně – Františkovy Lázně – Teplice – Luhačovice – Jan Neruda – Teréza Nováková – Leoš Janáček – salonní novely – fejetony
design by Bedřich Vémola
