Pavla Machalíková
Podívaná v cirkuse – rozptýlení, nebo koncetrace pozornosti
Příspěvek vychází z teze Jonathana Craryho o fragmentarizaci moderní společnosti a na jejím základě se věnuje vztahu volného času a cirkusu. Zabývá se plakáty, které dokumentují vystupování vídeňské krasojezdecké společnosti Kryštofa de Bacha v Praze v letech 1803–1818 a které se dochovaly ve sbírce Národního muzea v Praze. Zkoumá cirkus jako druh moderní volnočasové podívané, představující nový způsob manipulace s vnímáním diváka. Co se vlastně divákům cirkusu nabízelo a jak se přibližovala/popisovala kvalita času, který lze u této atrakce strávit? Po roce 1800 cirkus představuje příklad vznikající kolektivní podívané, která usiluje o pozornost diváka jednotlivými senzačními obrazy a v rychlém sledu usměrňuje tok jeho myšlenek. Formuje tak společný divácký prožitek z podívané a vytváří z jednotlivých anonymních diváků masové publikum, což jsou také obecnější koncepty, s nimiž od počátku 19. století pracovalo moderního umění.
Klíčová slova: cirkus – volný čas – pozornost
design by Bedřich Vémola