Miroslav Paulíček
Paradoxy volného času – věčný ruch, zahálka a civilizace
Uvažování o volném čase je charakteristické svou vnitřní rozporností. Volný čas je na jedné straně časem, s nímž můžeme svobodně nakládat, nicméně určité činnosti jsou společensky více žádoucí než jiné. Úvahy o volném čase obvyklevycházejí z toho, jaké hodnoty spojujeme s prací a jaký mravní rozměr lze přisoudit lenosti a zahálce. Chápeme-li člověka jako většinou neschopného svůj volný čas naplnit produktivní činností (Masaryk), redukujeme tento čas na čas zbylý po pracovní době, který je nutno vyplnit za pomoci vnějších idejí a společenského tlaku (Tyrš); má-li však být volný čas časem svobodné volby, je třeba v první řadě legitimizovat lenost a zahálku, což činili především umělci (Balzac, Stevenson, Lafargue). Zároveň lze vymezit zahálku jako produktivní činnost tím, že slouží k tomu, aby jejím prostřednictvím člověk dával ostatním najevo, že nemusí pracovat. Thorstein Veblen dovedl tyto úvahy až k tomu, že v podstatě jakoukoli nepracovní aktivitu musíme chápat jako zahálku, což vede k paradoxu volného času, kdy pokud ve volném čase nepracujeme, pak zahálíme, a pokud pracujeme, pak se nejedná o volný čas. V rámci civilizačního procesu (Elias) je skutečně možné vidět vývoj volného času k jakési produktivní zahálce, čemuž odpovídá i vývoj sociologie volného času směrem k sociologii zábavy a nudy (Petrusek).
Volný čas – zahálka – produktivní zahálka – Thorstein Veblen – Paul Lafargue
design by Bedřich Vémola
