Daniel Drápala
Od věcí veskrze škodlivých k národnímu pokladu. Složité cesty akceptace tradiční kultury jako součásti kulturního dědictví národa
Venkovské vzdělanostní elity se ze svých profesních pozic dostávaly do bezprostředního kontaktu s prvky, které označujeme jako tradiční kultura. Ačkoliv mnozí z nich pocházeli z venkovského prostředí, ve své nové sociální (resp. socioprofesní) roli a ideologických východiscích zpravidla zastávali již jiné pozice než přímí aktéři vesnických a maloměstských festivit. Příspěvek uplatňuje při analýze emickou a etickou perspektivu a zaměřuje se na dynamiku procesu proměňující se interpretace vybraných jevů nemateriální kultury vzdělanostními elitami, reprezentanty lokální moci a inteligence i samotnými nositeli tradice. Text by měl přispět k pochopení procesu pozvolné rehabilitace a satisfakce prvků tradiční kultury završené na sklonku 19. století pomyslnou glorifikací této části kulturního dědictví. Zároveň by měl poukázat, nakolik proměnlivá byla interpretace prvků tradiční kultury v čase i ve vazbě na sociální status jedince.
design by Bedřich Vémola
