Pavla Machalíková – Tomáš Winter
Zrození venkovského lidu
Pro výběr tématu mezioborového plzeňského sympozia v roce 2019 byla rozhodující aktuálnost. Zrození venkovského lidu v české kultuře 19. století není problematikou týkající se pouze minulosti. Vzhledem ke specifickým fenoménům, jež obsahuje, a k vrstvám asociací, které vzbuzuje, silně rezonuje v přítomnosti. Představuje mezioborové téma, které lze uchopit různými disciplínami z různých úhlů pohledu.
Lid je obecně považován za určitý typ společenství, jehož charakter určuje společný jazyk, kultura nebo historie. V 19. století byl lid často asociován se střední a nižší vrstvou, anebo přímo s tradičním obyvatelstvem venkova. Nezřídka přitom docházelo ke ztotožnění vesnického lidu s národem. Venkov byl navíc jako prostředí, odlišné od města, mytizován už od starověku a současně s tím spojován se „zlatým věkem“ lidstva, což se promítalo i do způsobu vnímání venkovského lidu. V českých zemích, podobně jako i jinde v Evropě, se postupně vytvořila značně stereotypní představa o povaze, nositelích a významu fenoménu lidové kultury. Na druhou stranu umělecká reflexe tradiční venkovskév izuální kultury i umělecká tvorba napojená na nezpochybnitelně specifickou vizualitu venkova ukazují, jakou škálu inspirací toto prostředí nabízelo. Zdá se, že relativně často se u tohoto tématu mísily a vzájemně posilovaly nacionalistické koncepce s teoriemi o původu a povaze autentické umělecké tvorby. V důsledku toho vznikl konglomerát mnohdy nesourodých představ a názorů, jejichž výsledkem je nejen trvalá přitažlivost „lidového“ či „venkovského“ tématu v umělecké rovině, ale i jeho zneužitelnost pro emocionálně formulované požadavky národních společenství, včetně těch současných.
design by Bedřich Vémola