Ivan Klimeš
Kdy vlastně Jeník prodal svou Mařenku?
Autor se zamýšlí nad trojí dimenzí času v tomto klíčovém operním díle české kultury – nad časem dramatickým (diegetickým), cyklickým a historickým. V úvahách o dramatickém času zdůrazňuje, jak zásadní roli ve Smetanově opeře podle libreta Karla Sabiny hraje minulost jednotlivých postav sahající zpět až před Mařenčino narození. Cyklický čas vnáší do díla motiv posvícení, výroční slavnosti posvěcení místního kostela. Čas historický zůstal v díle neurčen, ale jak autor dovozuje, je plně v rukách inscenátorů, zda se k práci s ním při interpretaci díla neuchýlí. Ve filmu Prodaná nevěsta z roku 1922 tak učinil režisér Oldřich Kmínek, když ignoroval přirozené folklorní bezčasí předlohy a umístil děj do žhavé přítomnosti. Mařenka s Kecalem v krojích na výletě v moderní Praze, ulice s tramvajemi a automobily – to bylo na české publikum příliš. Kulturní kruhy na film reagovaly protestní peticí i organizovaným bojkotem jeho distribuce. Zle v českém prostředí dopadlo rovněž německé zpracování Smetanovy opery. Film Maxe Ophülse Die verkaufte Braut pod tlakem nacionalistické kampaně úřady do československých kin vůbec nevpustili. Česká inscenační tradice konzervovala hluboko do 20. století folklórní pojetí námětu a realismus ve scénografickém řešení, v němž začala využívat stylově jedinečnou jihočeskou lidovou architekturu 19. století (tzv. selské baroko).
design by Bedřich Vémola
