Marie Rakušanová
Ostré hrany světla a stínu. Kubištova polemika s kubismem
Kubišta se díky několika svým dílům stal jedním z nejvýznamnějších nositelů specifik českého kubismu, o kterém bývá obecně tvrzeno, že na rozdíl od Picassova a Braqueova kubismu klade větší důraz na symbolistní význam a prostřednictvím kubizujících forem exaltuje výraz. Jestliže však výtvarné prostředky českého kubismu spojíme výhradně s funkcí prostředkovat expresivní obsah, pak jej zařadíme do širšího proudu geometrizujícího stylu, tzv. kubizování, které po roce 1910 zachvacuje celou Evropu, avšak ve vztahu ke kubismu Picassa a Braquea je podle řady historiků umění méněcenné, protože se nepokouší analyzovat podmínky obrazové reprezentace, pouze aplikuje módní formy na starý narativ. Příspěvek se na základě analýzy zřídka interpretovaných Kubištových děl pokouší prokázat, že také v Čechách se pozoruhodným způsobem řešil problém moderní reprezentace reality, a to nejen převzatými nástroji Picassa a Braquea. Kubištova zátiší z roku 1912 a z roku 1913 dokazují, že jeho tvorbu nelze spojovat pouze s narativním kubizováním, ve vztahu k dílu Picassa a Braquea však zůstávají paradoxním kubismem. Vytvářejí vlastní geometrický a konstrukční systém, který je alternativní jak k jejich „dekonstrukčnímu" kubismu, tak ke kubizování evropských umělců. Pokud v nich Kubišta přeci jen využívá některé z prvků Braquovy a Picassovy tvorby, činí tak s podvratným kriticismem, který skepticky odmítá nároky jejich kubismu na transcendující totalitu. Možnost, že předstírání této transcendence je vědomé, nebyl Kubišta, seriózní hledač nové reprezentace, ochoten připustit. Kubištova kompetence vyjádřit dílem podobně nesmlouvavý postoj nepochybně souvisela se zakotvením jeho umělectví a intelektualismu ve středoevropské kulturní a vědecké tradici. Kubištův kubismus, pokud je vůbec kubismem, není odvozeninou francouzského předobrazu, neporovnává se s ním, ale polemizuje.
Klíčová slova: Bohumil Kubišta - kubismus - moderní obrazová reprezentace - světlo - stín - transparence
design by Bedřich Vémola
