Václav Smyčka
Optické přístroje v literatuře kolem roku 1800
Studie zkoumá vztah mezi literaturou a optickými médii (zograskop, kukátko a laterna magika) na sklonku 18. a v první polovině 19. století, tedy před nástupem fotografie a filmu. Vychází z tezí mediálního teoretika Friedricha Kittlera o vzájemném prolínání a vymezování se literární imaginace, optických aparátů a antropologických představ o lidské obrazotvornosti. Tyto vztahy zkoumá na dílech české a německy psané literatury z Čech dané doby, přičemž největší pozornost věnuje textům Christiana Heinricha Spieße a roli laterny magiky v nich. Analýza Spießových děl (Die Geheimnisse der alten Egypzier, Die Biographien der Wahnsinnigen, Die Kriminalgeschichten) a příklady z dalších českých a českoněmeckých autorů 19. století (Václav Kosmák, Wolfgang Adolf Gerle, Karel Matěj Čapek-Chod...) dokládají, že se laterna magika stává od konce 18. století nejen frekventovaným literárním motivem, ale též modelem, skrze nějž chápou tito autoři fungování lidské imaginace jako takové. Ukazuje se, že se ve Spießově myšlení patologický stav fantazie vztahuje k normálnímu fungování obrazotvornosti stejně jako porucha projekčního aparátu k jeho normálnímu chodu. Laterna magika funguje ovšem v díle Spieße též jako poetologický program. Spieß totiž chápe své vlastní psaní jako kritiku práce optickým médií, ale současně rozvíjí jejich vlastní poetiku a snaží se jí vyrovnat. Diseminuje tak imaginaci několikanásobnými intermediálními poukazy (optická média suplují fantazii, ovšem samy jsou v průběhu četby nahrazeny „vnitřní" literární imaginací), a uniká tím zdánlivě své vlastní medialitě. Studie tak dokládá komplexní inter- a transmediální vztahy mezi literaturou a optickými médii již dlouho před vyhlášením konce Gutenbergovy galaxie.
Klíčová slova: médium - laterna magika - camera obscura - kukátko - črta - Christian Heinrich Spieß - Friedrich Kittler - substituce
design by Bedřich Vémola
