Radim Vondráček
Novoroční přání jako charita
Prodej novoročních přání nazývaných "omluvenky", německy Entschuldigungskarten, tvořil v 19. století velmi významný zdroj charitativních příspěvků pro chudinské ústavy. V Praze se dobročinný prodej novoročenek ujal od konce 20. let 19. století. Poprvé byly nabízeny na sklonku roku 1827, zřejmě z iniciativy pražského purkrabího Karla Chotka, který se s touto novinkou seznámil za svého předchozího působení v Innsbrucku (v Tyrolsku se tato podoba dobročinnosti prosadila již před rokem 1820).
Termín „omluvenky“ vyjadřoval, že dárce se jejím zakoupením omlouvá z vykonání obvyklých novoročních návštěv chudých a svůj příspěvek poskytuje touto formou. Zavedení omluvenek tak šetřilo čas a síly dárců, zároveň však vedlo k jistému odosobnění charity. Grafické omluvenky lze proto považovat za symptomatický doklad nových sociálních vztahů zvláště v urbánním prostředí a jeden z řady příznaků postupující modernizace. Právě na počátku 19. století prožívá svůj první rozkvět osobní užitá grafika (navštívenky, gratulačenky a jiné), nahrazující příliš osobní formy sociální komunikace.
V Praze byl výtěžek z prodeje omluvenek určen pro Soukromý spolek ku podporování domácích chudých (Privat-Verein zur Unterstützung der Hausarmen in Prag). Na jejich výtvarné podobě se ve 30. letech nejčastěji podílel vynikající pražský rytec Jiří Döbler, který pracoval převážně podle předloh nadaného absolventa pražské Akademie Josefa Führicha. Náměty odrážely duch zemského patriotismu a čerpaly z českých dějin (sv. Václav, sv. Vojtěch) a z významných uměleckých památek království, nebo znázorňovaly příklady dobročinnosti (sv. Martin). Jen za první rok se prodalo více jak pět tisíc novoročenek. Z utržených peněz byly hlavně financovány náklady na vyvařování Rumfordské polévky (v lednu až březnu 1828 přes 243 tisíc porcí), kromě toho byly nakoupeny deky, palivové dříví a oblečení pro školou povinné dítky.
design by Bedřich Vémola