Milena Lenderová
Předškolní institucionální výchova mezi charitou a vlastenectvím. Příklad Hradce Králové v letech 1837–1886
Příspěvek analyzuje vznik a vývoj opatrovny v Hradci Králové, která jako jedna z prvních v Čechách vznikla roku 1837. Naplňovala myšlenku institucionální péče o děti předškolního věku, která vznikla v souvislosti s filantropií. Lze ji považovat za jeden z výrazů biomoci: disciplinovat nejmladší složku populace, „nastartovat“ ji k zdravému a společensky prospěšnému životu. Otázka, zda matka pracuje mimo domov, či nikoli, byla u zrodu opatroven druhotná, a jejich význam pro socializaci dítěte nebrali jejich propagátoři a zakladatelé v úvahu. Královéhradecká opatrovna vznikla současně jako produkt české národní agitace – při jejím vzniku se kromě krajského hejtmana J. Reyla významně angažovali příslušníci tzv. královéhradecké vlastenecké družiny. Příspěvek analyzuje proces vzniku opatrovny, způsob shromáždění nezbytných finančních prostředků na základě rozličných kulturních a charitativních podniků, jakož i soukromých darů, její organizační zajištění, umístění a sociální složení chovanců. První etapa vývoje královéhradecké opatrovny končí rokem 18651, odchodem učitele a pedagogického reformátora Tomáše Vorbesa. Obnovena je roku 1858, díky řádu Školských sester de Notre Dame, které řídily opatrovnu spolu s obecnou dívčí školou. Ke klientele opatrovny rozhodně nepatřily jen děti z chudých rodin či děti zaměstnaných matek – opatrovnu, která se roku 1885 změnila ve Veřejnou obecní školou mateřskou v Hradci Králové, navštěvovali také potomci intelektuálních elit a soukromých i státních úředníků. Řádové sestry se věnovaly výchově dětí, vzdělávání bylo přizpůsobeno specifikům předškolního věku: sestry respektovaly zásady Komenského Informatoria školy mateřské, hlásily se též k odkazu Heinricha Pestalozziho, ba i Friedricha Fröbela.
design by Bedřich Vémola