Blanka Hemelíková
Polévka pro chudé děti v satirických časopisech
Téma chudých lidí a dobročinnosti je v české literatuře 19. století velmi frekventované a výrazné. Linie populární filantropické literatury, nabádající širší vrstvy k zájmu o dobročinná zřízení, má ovšem svou paralelu, a to linii „disharmonickou“, zastoupenou především satirou na téma dobročinnosti a příbuzná témata, v satirických časopisech a rubrikách. I tato linie chce zcela zřejmě působit na formování společnosti. Satira pak konfrontuje ideál humanity a praktickou realizaci ve skutečnosti. Příspěvek chce především ukázat na typických příkladech vývoj tématu a radikalizaci v satirické perspektivě, zhruba od 80. let 19. století do začátku 1. světové války. Podrobnější pozornost je věnována kanonickým autorům Jaroslavu Haškovi a Josefu Ladovi a jejich posunu v interpretaci tématu. Dílo těchto autorů ukazuje, že antiteze ideál versus realita se nově manifestuje ne ve formě společensky zacílené satirické kritiky, ale jako součást absurdního světa, s autorským využitím postupů grotesky a černého humoru, bez morálního hodnocení.
design by Bedřich Vémola
