Pavel Janoušek
Vladimír Macura. Zrod národní mytologie jako teoretický konstrukt a praktický čin
Příspěvek je věnován Vladimíru Macurovi: literárnímu teoretikovi, jenž měl lví podíl na tom, že se současné výklady české literatury, kultury a společnosti první třetiny devatenáctého století neobejdou bez výrazů-pojmů mystifikace a hry. Klade si otázku, nakolik je Macurův výklad českého národního obrození jako specifického kulturního typu dán vlastnostmi zkoumaného materiálu a nakolik vyrůstá z badatelova naturelu a jeho vrozeného sklonu k mystifikačním hrám, který mu umožnil zkoumané období nahlédnout jinou optikou, odlišnou od té vidění jeho předchůdců. Macuru na mystifikaci vábila její kreativní síla, tedy schopnost vytvářet z ničeho něco – chápal ji tedy jako organickou součást pohybů a gest, bez nichž by český národ jako historický subjekt nevznikl. Příspěvek ale navíc konfrontuje Macurovy teoretické koncepty s tím, jak si on sám počínal jako propagátor jiného –estonského – národa, jiné národní kultury a literatury, tedy také jako zakladatel organizace Baltský svaz. Sdružení, které se vyvinulo z čiré recesistické hry v relativně seriózní instituci sdružující české a slovenské příznivce pobaltských republik. Autorovým cílem je doložit, že máme co do činění s unikátní situací, kdy literární znalec zkoumá mytologii jedné národní kultury a současně je tvůrcem, jenž podle stejného mystifikačního klíče konstruuje národní kulturu druhou, rovněž pojatou jako mýtus a kolektivní hra.
design by Bedřich Vémola