Ivan Klimeš
Příběh a smyčka. Kinematograf versus kinetoskop
Na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895 byl v pavilonu s Edisonovým fonografem vystavován rovněž nový Edisonův vynález – kinetoskop, přístroj na předvádění filmů jednomu diváku. Měl podobu bedny s kukátkem v její stropní části a po vhození mince (25 centů) se v něm opakovaně po dobu 30 sekund předváděl film sestavený do smyčky. Kinetoskop byl rychle diskvalifikován kinematografem bratrů Lumi?rových pracujícím s principem projekce obrazu, tedy s možností kolektivního sdílení zážitku, a byl nadále využíván jen jako hrací zábavní automat. V soutěži s kinematografem mohl kinetoskopu uškodit také princip smyčky, tedy opakování téhož filmu, které podvazovalo narativní potenciál filmového média, když nadřazovalo příběhu samotný pohyb. Pro kolektivní filmový divácký zážitek se tedy vyvinula instituce kina, ale vývoj filmového média ve 20. století již od dvacátých let směřoval k tomu, aby bylo kino přeneseno do domácnosti. Série aparátů jako televize, video, DVD vyvrcholila masovým rozšíření osobních počítačů, které předvádějí pohyblivé obrazy jedinému diváku stejně jako kdysi kinetoskop, a internet dodal i podivně zdeformovaný princip sdílení. Idea kinetoskopu se tak po sto letech s nesmírnou intenzitou vrátila znovu na scénu.
klíčová slova: české země, 19. století, kulturní dějiny, kinematografie, kinetoskop
design by Bedřich Vémola
