Jitka Sedlářová
Salmův anglický sen a Försterův experiment se železnými domy
Starohrabě Hugo Salm začal v roce 1823, pod dojmem vlastní zkušenosti s litinovými stavebními prefabrikáty užívanými v Anglii, připravovat výrobu tohoto zboží ve svých železárnách. Jako spolupracovníka si vybral architekta Heinricha Kocha, jemuž popsal co všechno se z litiny na stavbě používá: „...okenní rámy, klenební lavice, krov, který se pokrývá zinkem“. A dodal, že sní o tom, že si ve Vídni takový dům postaví, protože mu toto podnikání poskytuje více zábavy než odlévání mostů, které vězí v hlavě řediteli jeho hutí Reichenbergovi. Přesto se spojil s renomovaným konstruktérem mostních konstrukcí Friedrichem Schnirchem v březnu následujícího roku, a oslovil ho, aby po vzoru slavného mostu ve Strašnicích (Strassnitz), na třech vybraných místech vybudovat tyto stavby. Jednu z nich přes Punkvu v krásném Arnoštově údolí / Ernstthalu nebo poblíž Rájce nad Svitavou (Raitz an der Zwittawa). Z tohoto plánu sice sešlo, ale starohrabě se nevzdával a zadal Schnirchovi projekt na stavbu ovčince, protože, „železné střechy by mohly jednou táhnout“. Začátkem května roku 1825 nabídl spolupráci guvernérovi hraběti Hartigovi při nově budovaném divadle podle projektu Petera Nobileho. Po krátké spolupráci s Heinrichem Kochem, vybral Salm do vedení blanenské umělecké dílny (1824 – 1828) architekta Ludwiga Förstera. Ten od poloviny září 1829 do konce roku 1830 předával šichtmistru Mariánské hutě Johannu Brandtovi dřevěné modely k ionským a dórským římsám pro domy pana Blumauera a Mayera. Jednotlivé odlitky však byly příliš těžké a celý podnik, který měl být velkolepým příspěvkem Blanska k průmyslové revoluci rakouské monarchie, zkrachoval. Förster pak dovedl myšlenku kovové římsy k realizaci na Kleinově paláci v Brně (1847–1848).
klíčová slova: české země, rakouská monarchie, 19. století, kulturní dějiny, architektura, technologie, litina
design by Bedřich Vémola
