Taťána Součková – Pavel Scheufler
Divadlo a světlo
Příspěvek se sleduje jeden z důležitých aspektů proměny české divadelní praxe v 19. století, způsobené zavedením elektrického osvětlení, a tím je vznik divadelní fotografie. Její počátky se pojí se souborem ateliérového typu, který vznikl u příležitosti oslav 300. výročí narození Williama Shakespeara v roce 1864. Ve znovu nalezeném souboru fotografií uložených dnes v divadelním oddělení Národního muzea v Praze se srovnáním se souborem fotografií z Památníku národního písemnictví podařilo určit fotografy, role i některé představitele z kostýmovaného slavnostního průvodu. Ve znovu otevřeném Národní divadlo v Praze po požáru 12. 8. 1881 vzniklo větší zázemí scény. Bylo zavedeno ústřední topení a plynové lampy byly nahrazeny elektrickým osvětlením. Ještě před rozhodnutím Výboru pro znovuzřízení Národního divadla nabídl vynikající český technik a vynálezce František Křižík zkoušku osvětlení divadelního prostoru. Zkouška se uskutečnila v budově Prozatímního divadla 8. září 1882 a zpochybnila smysl elektrického osvětlení scény. Vysoký jas obloukových lamp byl zdrojem nepříjemného oslnění, vytvářel kontrastní stíny a negativně byla hodnocena i namodralá barva světla. Elektrické nasvícení také poukázalo na nevhodnost starých kulis. Přesto se v letech 1882–1916 intenzita osvětlení v prostorách divadla zvýšila zhruba třikrát. To umožnilo první fotografie přímo z jevištní akce (patrně v roce 1892), kde herci nemuseli strnule očekávat pořízení záběru. Elektřina dovolila jinak vnímat atmosféru dne a noci a fotografické ateliéry začaly využívat možnosti modelace světlem. První fotoateliér, zařízený výhradně na umělé světlo, založil Josef Posselt v Praze Smíchově v roce 1910. Stín se stával významnou součástí podobizen a fotografie stanula na prahu moderní éry.
klíčová slova: klíčová slova: české země, 19. století, kulturní dějiny, divadlo, fotografie, osvětlení
design by Bedřich Vémola
