Jan Hozák
Člověk a stroj v 19. století
Úvodní příspěvek konference stejnojmenného názvu chce poukázat na základní ambivalenci vztahu mezi člověkem a jeho výtvorem, tak jak se odehrávala v českých zemích 19. století. Téma rámuje dvojí vypjatá aktualizace vztahu: situace roku 1844, kdy došlo v Praze k rozbíjení strojů dělníky z kartounek, a utopická vize „přetechnizované“ společnosti z počátku 20. století, inspirovaná předváděním technických vymožeností na velkých výstavách, zejména pražských, v letech 1891, 1898, 1908). Sněžka (1602 m), nejvyšší hora Čech, měla být v budoucnu – podle dobové karikatury – pohodlně dostupná všemi tehdy myslitelnými dopravními prostředky (autem, vlakem, vzducholodí a podzemní dráhou) a zcela zneužitá k ekonomickému „vytěžení“. Příspěvek sleduje počáteční vliv industrializace z Anglie: v roce 1828 pracovalo v Čechách 69 strojních přádelen bavlny se 700 spřádacími stroji buď dovezenými z Anglie, nebo konstruovanými zde podle anglických vzorů. V Čechách zakládali první strojírenské podniky ve 20. a 30. letech 19. století angličtí konstruktéři Edward Thomas, Thomas Bracegirdle a David Evans. K prvním strojovým a mechanizovaným podnikům patřily textilky Johanna Josefa Leitenbergera a Antonína a Františka Ludwigů. Vliv světové výstavy v Paříži 1889 na výstavní dění v českých zemích byl motivován také politicky, jako obranná protiváha rakouským Němcům. Inspirace staveb a vystavených předmětů byla však nesena spíše obecným vývojem techniky a zejména strojírenství, jež bylo chápáno jako nejvýraznější symptom doby a měřítko pokroku. Pavilon strojovny, navržený Albertem Velflíkem podle vzoru strojovny pařížské, nebo turistická rozhledna na vrchu Petřín v podobě zmenšeniny Eiffelovy věže, měly kromě své praktické a estetické funkce manifestovat „světovost“ české kultury a techniky.
klíčová slova: české země, 19. století, kulturní dějiny, železnice, strojírenství
design by Bedřich Vémola
