Jan Mergl
Benátské v českém skle
Uměleckořemeslné schopnosti v práci se žhavou hmotou skla jsou zpravidla spojovány s tvorbou benátských sklářských mistrů. Gustav E. Pazaurek ve svém stěžejním díle Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Leipzig 1923, poukázal na význam venezianizujících tendencí uplatňujících se ve slezském a českém skle doby biedermeieru a druhého rokoka. Zároveň si však všiml úpadku benátského sklářství kolem roku 1850, ale i následného znovuoživení díky sklárně Antonia Salviatiho. Právě její produkce zřetelně ovlivnila podobu českého hutně tvarovaného skla doby historismu, zejména produkce jedné z nejvýznamnějších skláren této doby, Harrachovské sklárny v Novém Světě (Harrach’sche Glasfabrik in Neuwelt). Benátské vlivy se do její produkce hutně tvarovaného a zdobeného dekorativního skla promítají od sedmdesátých let 19. století v různých podobách, vždy však obohaceny o vlastní přínos sklárny. Schopnost práce se žhavou hmotou skla a využití jejích dynamických vlastností vyústilo kolem roku 1900 v českém secesním skle, zejména v podání sklárny Johann Lötz Witwe v Klášterském Mlýně (Klostermühle).
design by Bedřich Vémola
