Dorota Gremlicová
S bravurností třepe svá brisés. Koncepce italského baletu v českém prostředí 19. století
Podoba evropského uměleckého tance byla od renesance utvářena spojováním francouzských a italských stylů; v některých obdobích převládl francouzský vliv, jindy italský. V českém 19. století, zejména v jeho poslední třetině, dominovala stejně jako jinde v Evropě italská podoba baletu a tanečního projevu (uvedení baletu Excelsior, italské tanečnice na českých scénách, školení tanečníků v italském stylu). Italské tendence jsou však patrné i v první polovině 19. století, přestože obecně se baletní romantismus spojuje hlavně s Francií. V českém baletu se častěji objevovaly balety s dobrodružným dějem nebo komické baletní pantomimy zahrnující akrobacii, a také u tanečníků se zdůrazňovaly kvality vitality, rytmičnosti, přesnosti, dnes považované za italské rysy pojetí tance. V dobových reflexích tance, které jsou nepočetné a málo zasvěcené, však postrádáme komentáře, které by spojení mezi českým a italským tanečním uměním jasněji pojmenovávaly.
design by Bedřich Vémola