Marcela Oubrechtová
Všechny mé myšlenky se po Anglii upírají přímo na Itálii. Cesta Františka Thun-Hohensteina do vysněné Itálie
Hrabě František Thun-Hohenstein (1809–1870) proslul jako schopný organizátor uměleckého života Prahy ve druhé třetině 19. století. Významně zreformoval Kunstverein für Böhmen, angažoval se v počátcích památkové péče, stál u zrodu Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta. Umění se věnoval i aktivně – od dětství zdařile diletoval v kresbě. Autorka sleduje, jaký význam měla pro Františka Thuna cesta po italských městech, kterou podnikl se svým anglickým přítelem Robertem Noelem v roce 1835. Pro Thuna nebylo snadné si cestu, která byla vyvrcholením téměř dvouletého rodinného cestování po západní Evropě, prosadit. Chtěl ji podniknout zcela ve vlastní režii, tedy bez svých sourozenců a rodičů, a věnovat se výhradně poznávání a studiu uměleckých památek, nezatěžován společenským životem, jenž se mu po dvou letech cestování s rodiči protivil. Františkův pragmatický otec však jeho plány neschvaloval, cestu chápal jako zbytečnou rozpustilost, která syna zdrží od nových povinností, které na něj doma jakožto na prvorozeného čekaly. Autorka sleduje nejen samotný průběh cesty Františka Thuna po Itálii, ale zejména to, co jí předcházelo, tedy Thunovu motivaci a argumenty, spory a vyjednávání s otcem, ale i vliv osob, jež během rodinné cesty potkal. Přestože si byl Thun vědom svých limitů, své výtvarné ambice nikdy zcela neskrýval. To, co bylo pro jeho malířské vzory a učitele běžným vyvrcholením jejich výtvarného vzdělání – studijní a poznávací cesta do Itálie – představovalo pro mladého hraběte vysněné finále celé evropské grand tour. Vnímal ji jako studijní, zároveň se během ní ujistil o svém dalším životním směřování, kterým neměla být správa rodinných velkostatků.
design by Bedřich Vémola
